Airbrush helma
20:19 13.04.2011
Chtěl jsem aby obrázek měl nějaký význam a motiv, který byl nějak spjatý s mou osobou.Proto tahle cesta.
Ti co mě znají blíže, mohou namítnout něco o mé velikosti :),ale i tak je to má srdcařina :)
Kdo z nás by neslyšel vyprávění o Davidovi, který bojoval s obrem Goliášem?
Tenkrát byla válka a král Saul se svými vojáky musel do boje. David chtěl také bojovat, ale protože byl ještě velmi mladý, tak se vrátil ke svému stádu oveček. Když uplynulo několik týdnů a nikdo nevěděl, jak situace vypadá, poslal tatínek malého Davida do vojenského tábora, aby svým bratrům donesl trochu lepšího jídla.
A tak se David vydal na cestu a jako správný pastýř si s sebou vzal pastýřskou hůl, mošnu a prak. Co kdyby ho náhodou potřeboval? Konečně přišel k místu, kde se bojovalo.
Vojáci stáli v řadě proti sobě s připravenými zbraněmi. Luky, kopí a šípy svírali pevně ve svých rukách. Když ale David přišel blíž, tak viděl, že všichni izraelští vojáci jsou zaražení a smutní. Co se děje? Jeho bratři mu ukázali na druhou stranu a teď to David uviděl. Naproti stáli nepřátelé a v jejich čele veliký muž, který byl o kus vyšší než ostatní. Měřil šest loktů a jednu píď, tedy asi 320 cm.
Byl to skutečný obr a jeho jméno bylo Goliáš. Goliáš každý den vycházel před vojáky a posmíval se Izraelitům: „Tak co, vy ubožáci! Vyberte si muže, který se mnou bude bojovat. Jestliže mě porazí, budeme vám všichni sloužit. Jestliže zvítězím já, budete vy sloužit nám!“ Tenkrát bylo skutečně zvykem, že se válka rozhodovala mezi dvěma nejsilnějšími muži.
Všichni se Goliáše báli, protože kdo by chtěl bojovat proti tomuto obrovi, neměl téměř žádnou šanci. A Goliáš znovu křičel a znovu se posmíval: „Tak pojďte, vy trpaslíci. Máte strach, co? Ani váš Bůh vám nepomůže, protože já jsem silnější než on!“ Když to slyšel David, mrzelo ho, že nikdo z vojáků se neozval. Copak může být Goliáš silnější než Bůh? Najednou si David vzpomněl, jak bojoval proti vlkovi a dokonce i proti lvovi, aby bránil svoje ovečky a dostal velkou odvahu. „Bůh mi pomohl tenkrát, pomůže mi i teď!“ A David šel a přihlásil se králi, že bude bojovat s Goliášem. Král Saul se moc divil a nechtěl, aby tento mladíček bojoval s obrem. Když ale viděl jeho odhodlání, tak nakonec ustoupil. Navlékl na Davida brnění, když ale viděl, že chlapec v něm vůbec neumí chodit a že se v něm nemůže ani hnout, tak mu nakonec brnění sundali. David si nechal svoje pastýřské šaty, do ruky vzal hůl, do druhé prak a do mošny pár pěkných kamenů.
Goliáš nečekal, že s ním někdo bude bojovat. Tím víc byl překvapen, když viděl malého chlapce. Sám byl v plné zbroji a najednou jde proti němu pastýř s holí a prakem. Znovu se obr začal posmívat: „Copak jsem pes, že jdeš na mě s holí? Však já ti ukážu!“ David se ale nepolekal, jenom klidným hlasem řekl: „Ty na mě jdeš s kopím, štítem a mečem, ale já jdu ve jménu Boha, kterého jsi urážel.“ Přitom vytáhl prak, vložil do něj kámen, roztočil nad hlavou a kámen vyletěl. Letěl a letěl, až udeřil Goliáše přímo do čela. Ten se skácel jako podťatý. David přiskočil a jeho vlastním mečem ho usmrtil. Když nepřátelé viděli, co se stalo, dali se rychle na útěk.
Dum spiro spero (do češtiny překládáno jako „Dokud dýchám, doufám“)
Ti co mě znají blíže, mohou namítnout něco o mé velikosti :),ale i tak je to má srdcařina :)
Kdo z nás by neslyšel vyprávění o Davidovi, který bojoval s obrem Goliášem?
Tenkrát byla válka a král Saul se svými vojáky musel do boje. David chtěl také bojovat, ale protože byl ještě velmi mladý, tak se vrátil ke svému stádu oveček. Když uplynulo několik týdnů a nikdo nevěděl, jak situace vypadá, poslal tatínek malého Davida do vojenského tábora, aby svým bratrům donesl trochu lepšího jídla.
A tak se David vydal na cestu a jako správný pastýř si s sebou vzal pastýřskou hůl, mošnu a prak. Co kdyby ho náhodou potřeboval? Konečně přišel k místu, kde se bojovalo.
Vojáci stáli v řadě proti sobě s připravenými zbraněmi. Luky, kopí a šípy svírali pevně ve svých rukách. Když ale David přišel blíž, tak viděl, že všichni izraelští vojáci jsou zaražení a smutní. Co se děje? Jeho bratři mu ukázali na druhou stranu a teď to David uviděl. Naproti stáli nepřátelé a v jejich čele veliký muž, který byl o kus vyšší než ostatní. Měřil šest loktů a jednu píď, tedy asi 320 cm.
Byl to skutečný obr a jeho jméno bylo Goliáš. Goliáš každý den vycházel před vojáky a posmíval se Izraelitům: „Tak co, vy ubožáci! Vyberte si muže, který se mnou bude bojovat. Jestliže mě porazí, budeme vám všichni sloužit. Jestliže zvítězím já, budete vy sloužit nám!“ Tenkrát bylo skutečně zvykem, že se válka rozhodovala mezi dvěma nejsilnějšími muži.
Všichni se Goliáše báli, protože kdo by chtěl bojovat proti tomuto obrovi, neměl téměř žádnou šanci. A Goliáš znovu křičel a znovu se posmíval: „Tak pojďte, vy trpaslíci. Máte strach, co? Ani váš Bůh vám nepomůže, protože já jsem silnější než on!“ Když to slyšel David, mrzelo ho, že nikdo z vojáků se neozval. Copak může být Goliáš silnější než Bůh? Najednou si David vzpomněl, jak bojoval proti vlkovi a dokonce i proti lvovi, aby bránil svoje ovečky a dostal velkou odvahu. „Bůh mi pomohl tenkrát, pomůže mi i teď!“ A David šel a přihlásil se králi, že bude bojovat s Goliášem. Král Saul se moc divil a nechtěl, aby tento mladíček bojoval s obrem. Když ale viděl jeho odhodlání, tak nakonec ustoupil. Navlékl na Davida brnění, když ale viděl, že chlapec v něm vůbec neumí chodit a že se v něm nemůže ani hnout, tak mu nakonec brnění sundali. David si nechal svoje pastýřské šaty, do ruky vzal hůl, do druhé prak a do mošny pár pěkných kamenů.
Goliáš nečekal, že s ním někdo bude bojovat. Tím víc byl překvapen, když viděl malého chlapce. Sám byl v plné zbroji a najednou jde proti němu pastýř s holí a prakem. Znovu se obr začal posmívat: „Copak jsem pes, že jdeš na mě s holí? Však já ti ukážu!“ David se ale nepolekal, jenom klidným hlasem řekl: „Ty na mě jdeš s kopím, štítem a mečem, ale já jdu ve jménu Boha, kterého jsi urážel.“ Přitom vytáhl prak, vložil do něj kámen, roztočil nad hlavou a kámen vyletěl. Letěl a letěl, až udeřil Goliáše přímo do čela. Ten se skácel jako podťatý. David přiskočil a jeho vlastním mečem ho usmrtil. Když nepřátelé viděli, co se stalo, dali se rychle na útěk.
Dum spiro spero (do češtiny překládáno jako „Dokud dýchám, doufám“)
