Benátky karneval masek 2011

Jednoho dne jsem byl pozván dodavatelem brašen LowePro, na karneval masek 2011 do Italských Benátek. Odjezd byl plánován na 6.3.2011 v 6:00 z Prahy a místo odjezdu Evropská ulice, budova Olympus. K cestě jsme využily auto firmy LowePro a řidičské umění jejich zástupce Martina Šafáře.

FauWééé Passat odjel naplněn 4 člennou posádkou, trochou osobních věcí a pár fotoaparátů , stativů a jiných doplňků. Tedy abych to uvedl na pravou míru, byl jsem jediný, který cestoval na těžko, tzn.: Canon 60D předchůdce Canon 70D, Canon 16-35 2,8, Canon 70-200 2,8, těžký stativ Vanguard Tracker S těžší než novější Vanguard ALTA.

Ostatní si vzali velice dobrou novinku Olympus PL1 a PL2, dnes jsou již novější a modernější modely, jako například Olympus E-PL5. Což jsem jim poté trochu záviděl, ale o tom později.

První zastávka proběhla ještě na české straně v Rozvadově, tam jsme trochu posnídali u Mc Donalda a po dvaceti minutách jsme pokračovali in Deutschland. Cesta na německých dálnicích ubíhala velmi rychle a ani jsme se nenadáli a už jsme kvůli, jednomu z kolegů zastavovali před hranicí s rakouskem na benzínce a za 1,5E se šli vyvenčit.

Za celou cestu jsme stavěli celkem čtyřikrát, než jsme v 16:00, dojeli do předem stanoveného cíle, do hotelu Palladio.

Po rychlém ubytování jsme na recepci zakoupili jízdenky na MHD a busem vyrazili do centra Benátek. Cesta trvá cca 25min, tedy pokud přijede včas, měl 10min zpoždění. A kolik je to zastávek moc nevím ani při jedné cestě řidič na všech nestavěl, pouze na požádání.

Nicméně při naší první jízdě byl autobus napěchován takovým způsobem, že jsem asi dvě zastávky venčil stativ za zavřenými dveřmi autobusu a až poté jsem se dostal dovnitř i se stativem a mohl dostoupnout na pravou nohu, kterou jsem držel do této chvíle ve vzduchu, jak z kanálu National Geografic, cesta Indií :) Cena jízdenky byla 1.20E, tam i zpět a to se vyplatí.

Po příjezdu na Piazzale Roma, kde zastavuje autobus, jsme zjistili, že naše výprava, která čítala osm lidí, není jediná v tomto koutě světa :), vydali jsme se cestou přes Sestiere Cannaregio, Ponte di Rialto na náměstí San Marco, po cestě lačni po fotografování jsme se snažili fotit co šlo respektive co jsme viděli skrze dav lidí.

Ale než jsme došli na San Marco cca v 19:00, nebylo nás osm, ale tři a už jsme na sebe čekali a než jsme se dostali k hledání a hlavně nalezení volné restaurace na večeři, bylo 22:00 a to už jsme hlady ani neviděli, ale o to více nám chutnalo v pravé italské restauraci, kde nás večeře stála se vším všudy cca 15E na osobu.

Snažili jsme si to užívat i po zjištění, že v restauraci je jediný ital, který nás obsluhoval a jinak byla plná kuchyň vietnamských kuchařů.

Návrat do hotelu cca v 1:00 v noci, protože po příjezdu autobusem proběhlo pár sklenek vína v místním podniku.

Druhý den 7.3.2011 jsme vstávali cca kolem 8:00 a šli se nasnídat, po vydatné snídani následovalo zakoupení jízdenky a hurá do autobusu, očekával jsem opět pekelně přeplněný hromadný prostředek, ale kupodivu, asi to bylo tím, že je pondělí bylo volno i na sezení, nicméně jízdní řády tady nikoho netrápí a i místní chodí rovnou o 10 min později na zastávku.

Při vystupování na Piazzale Roma jsem se stal poprvé terčem posměchu, kvůli velké bagáži a vláčené technice, ale ještě jsem si říkal čert to vem, jde se fotit. Tentokrát jsme se rozdělili do menších skupinek po 3 a vyrazili do centra, každý svou cestou.

V Benátkách na Vás dýchne taková nostalgie (tedy pokud nenasajete zápach z kanálů), kouzlo starých zlatých časů a umu dávných benátčanů, kteří bývali hodně bohatí a mocní, ve své době financovali i křížové výpravy. Po centru města je rozmístěno plno pamětních desek hrdinů z první světové války, z války druhé tu toho moc nenajdete, asi nejsou na tu dobu moc hrdí.

Prostě pro člověka, který se na okolní svět dívá skrzevá hledáček, neskutečné množství romantických zákoutí a motivů pro fotografii.Ale s příchodem poledne začínám pociťovat nejen hlad, ale i únavu z tahání celého vercajku :) poprvé jsem si začal připouštět výhody kompaktu s výměnným objektivem.

Dohodli jsme se, že si najdeme restauraci kde si dáme něco k jídlu mimo turistické lokace a pustili jsme se do odlehlých uliček, kde už jsme nepotkávali žádné turisty, pouze místní a v uličkách pověšené prádlo. Prostě romantika. Pokračovali jsme dál kolem už asi osmdesátého kostelíku, překročili jsme 125 mostků přes kanály a nakonec jsme našli prima podnik, od turisticky navštěvovaných se lišil podstatně vzhledem, kdybych to měl přirovnat, tak asi pátá cenová :) , ale uvnitř čisto servírka milá, v salónku hráli místní starší lidé kartičky, mimochodem vypadali jak z filmu o Al Caponem. Parádní italská idylka, kterou trochu hatila přítomnost forbesu, na kterém během 10 minut stačila utrhnout perka stovce EURO, fajnová udržovaná asi čtyřicetiletá taliánská panička. Jinak WC na dvorku 3x3 m, taky paráda :)

Dali jsme si fajnovou italskou kávičku za devadesát centů, něco k pití a k jídlu, u nasávali parádní atmosféru podniku.

Po příjemném odpočinku, asi hodinu a půl, jsme vyrazily na odpolední tah Benátkami. Proklínám těžký stativ!!! Doufám, že jej použiji alespoň na pár delších expozic večer.

Přicházíme kolem rozsáhlých hradeb k hlavní bráně benátské pevnosti. Brána je velice krásná historická stavba, která je bohužel, jak jedna z mála památek udržovaná a čistá, děláme pár fotografií, mimochodem se nechávám kolegou vyfotit, abych měl pro sebe důkaz, že jsem tu byl, mimochodem již jsem v Benátkách jednou byl, ale to bylo na výletě se spolužáky ze školy a to měl člověk úplně jiné starosti :) a bohužel si to tak neužil.

Dostali jsme se přes S.Biagio, Schiavoni, kolem Palazzo Ducale na San Marco, kde jsme si dali s ostatními sraz ,,pod vocasem,, na sloupu. Tou dobou bylo cca 19:00 a šli jsme si sednout někam na večeři, začali jsme hledat vhodný podnik, po zkušenosti z předešlého dne, jsme volili obezřetně a snažili nakouknout do kuchyně, aby jsme se vyhnuli konfrontaci vietnamského umu a italské kuchyně.

Vhodný podnik jsme našli asi za hodinu a půl, dali si každý due litro vino bianco a nějaké ty špagety aglio olio a lasagne. Završilo to úžasné tyramisu s kávičkou.

To už byla tma jako v ranci, říkám si teď přišla chvíle pro proklínaný stativ. Vyrážím napřed fotit :) Paráda, alespoň ho využiji.

Během dvou hodin dělám pár snímků, po cestě k autobusu. Skoro žádní turisté a tak je na focení klídek, užívám si to.

Do autobusu, zpět do hotelu sedám kolem půlnoci a u hotelu v již navštíveném podniku padne ještě nějaké to vínko a mnozí si dávají i něco tvrdšího, bohužel jsou mezi námi i tací, kterým to neudělá moc dobře a v hodně pošramoceném stavu jdeme na hotel spát.

Další den 8.3.2011 se nám opravdu moc vstávat nechce, vzhledem k předešlé akci u vína, ale jsme po dvou celých dnech na nohou i trochu uchození, sice vstávám v osm, jdu snídat, poté se ale vracím na pokoj a tak nějak usínám. S kolegou se probouzíme, asi v 11:00 a opět razíme na autobus. Tentokrát nás řidič nedostane, vyrážíme klidně, s desetiminutovým skluzem a pohodlně na zastávce stíháme jeho odjezd.

Po Benátkách dnes chodíme jen ve dvou, paráda. Jdeme se podívat do přístavu, po cestě jsme v domnění, že vstupujeme do nějaké historické budovy vlezli do nějakého dívčího internátu :) , který byl hned vedle kasáren.

V Bille si kupujeme něco k pití a pokračujeme dál podle vody, až ke kostelu svaté Marie, u tohoto kostela se na chvilku zastavujeme a fotíme, poté se rozhodneme, jít se podívat dovnitř. Paráda, nádherná architektura ve spojení s duchovní tematikou. Opět dělám pár fotografií a nasávám atmosféru.

Po prohlídce kostela zjišťujeme, že máme sraz za půl hodiny na San Marcu, bohužel jsme pěšky vzdáleni cca dvě hodiny, to nestihneme. Po krátké debatě se rozhodujeme k pirátské akci. Přejet místním lodní dopravou na černo, pro naši omluvu musím říci, že nebylo kde zakoupit jízdenku. :(

Tak že, šup na loď a jedeme. Prošlo nám to celkem hladce, vklouzli jsme dovnitř s návalem turistů a za chvilku vystupujeme na molo u San Marca.

Alespoň můžeme říci, že jsme jeli po benátských kanálech na lodi, chtěli jsme vyzkoušet i klasickou gondolu, ale tam by nám náš pirátský kousek nepomohl a šedesát éček se dávat nechtělo :)

Opět fotíme procházející masky. Během jakékoliv cesty míjíme vždy stovky stánků a obchůdků kde mají jen a pouze masky, masky a zase masky a nebo menší masky. Vracíme se k naší oblíbené zapadlé kavárničce na trochu odpočinku.

Když jsme odešli z kavárničky, jdeme se podívat do přilehlého kostela a kolem brány pevnosti jdeme ještě hlouběji od centra města hledat další fotogenická místa.

Při focení u kanálů na schůdcích si celou dobu říkáme, že poslední schod klouže a že by to bylo peklo uklouznout a zahučet do vody. Jen jsme si to zopakovali a najednou za sebou slyším, šplouchání a kvílení kolegy, který aktuálně dělá nad hladinou kanálu, něco mezi rozštěpem a trojitým rytbergrem za podpory kotvícího člunu. Bohužel vrozená česká povahová vlastnost škodolibost mi nedovolila jít okamžitě na pomoc, protože jsem se chechtal tak, že to nešlo :) zkoušel jsem celou akci vyfotit, ale i tak kvalitní technika, kterou jsem táhl nestihla rychle se zmítajícího kolegu zachytit :)

Po této akci hledáme další cíl cesty a tím je čistá voda, kde se kolega chce opláchnou do bahna, které má po kolena a na rukou. Kašničku nacházíme záhy a po cestě mě zaujal malá holčička v kostýmu, která si užívala pozornost okolních lidí do maxima a strašně se jí to líbilo.

Jdeme i s mokrýma nohama :) vstříc západu slunce a děláme pár kýčů na kartu.

Po srazu na San Marco, se vydáváme opět hledat kvalitní restauraci, po dvoudenní zkušenosti jako zkušení matadoři navštívíme, pro nás nejlepší restauraci, kde se navečeříme a jdu udělat opět několik málo fotografií, s proklatě těžkým stativem, alespoň jsem jej využil, ale příště se s takovou těžkou krávou tahat nebudu.

Po návratu k hotelu jdeme opět na dvojku bílého, ale už pouze s rozumem, protože dopoledne odjíždíme, bohužel.

Ráno snídaně a cca v 10:00 odjezd, po cestě ještě zastavujeme v supermarketu, pořídit nějaké ty dobroty z řad sýrů a vína.

Po nákupu sedáme do auta a se slovy na Prahu Vávro na Prahu, vyrážíme.

Nechávám si ještě foťák v pohotovosti a při překonávání alpských vrcholů, cvakám přes sklo auta pár obrázků .

Do Čech jsme dojeli cca v 20:30.

Co dodat na závěr ... slovy klasika ,, super a díky to bylo ,,