Ranní vstávání, aneb v červenci na Máj

Tento výlet vznikl více, méně spontálně.

Již dloho jsem se chtěl podívat na vyhlídku Máj, ze které ji vidět nejznámější pohled na meandr Vltavy.

Vím, že se tato lokace nejlépe fotografuje při západu slunce, ale tepolty, které atakují čtyřicítku mě přesvedčily, že to nedám.

Proto mě napadlo vyzkoušet svítání. No jasně ve čtyři hodiny ráno dáme sraz v Teletíně a budeme mít rezervu.

Pár telefonů a po větách typu ,,To je pěkně blbej nápad, ale je to výzva,, jsme se domluvili čtyři.

Tak že, ranní budík ve 3:00 ráno a výjezd směr Teletín. Z Prahy je tato lokace dostupná do 40min.

V Teletíně je možné zaparkovat na odbočkách na louku, kde je nutné nechat místo pro místní zemědělce s traktory.

Sešli jsme se na čtvrtou hodinu, opravdu čtyři a vyrazily směrem k vyhlídce. Cestu lze krásně zkrátit přes louku, na internetu se dočtete o elektrických ohradnících a kravách, které musíte po cestě minout. Nic takového již zde není. Louka je otevřená a zrovna bylo čerstvě posekáno, tak se šlo i za tmy krásně.

Na místě jsme ve 4:30 a pohodlně si každý hledáme místo na tu správnou kompizici. Je pravda že člověk musí být trochu kamzík a po tmě dávat pozor kam šlape, aby se nesesunul dolů do kaňonu, ale nakonec jsme místa pohodlně našli.

Během čekání na světlo se nám naskytl, krásný pohled na blesky prtínanou oblohu na druhém břehu Vltavy. Nevím jestly se někomu povedlo blesky vyfotografovat, ale mě ne. Mám s sebou pouze odolný kompaktní fotoaparát Olympus TG-3 a ač jsem se snažil, tak jsem blesk netrefil :)

Nevadí, světla jsme se dočkaly a děláme každý pár fotografií podle svého gusta. Někdo má zrcadlovku, někdo kompakt a někdo i jen telefon. Ale o techniku tu nejde, je to krásná procházka s tím že si každý donese pěknou vzpomínku v podobě krásné fotografie.

Po nabažení se výhledem na meandrující Vltavu se koukám do mapy a zjišťuji, že je nedaleko ještě jedna zajímavá lokace pro focení a to Krňanské vodopády. Mapa ukazuje 4 km lesem. Rozhodnutí přichází ihned a prakticky jednohlasně, jdeme tam.

Cesta vede po žluté turistické značce lesem, který krásně chladil, už v půl osmé ráno je totiž 27 stupňů.

Po cca kilometru si cestu hledáme alternativní a jdeme přes krásně posečenou louku, proti vycházejícímu slunci.

Opět nás zasahuje fotografické šílenství a začínáme se různě válet a postávat v nepřirozených polohách hledajíc tu správnou kompozici.

Každý děláme několik fotek do protisvětla a pokračujeme dál po louce, abychom se po kilometru napojily opět na žlutou značku, která nás vede dál k vodopádům.

Cesta ubíhala v poměrně svižném tempu i přes to, že někteří z nás nesnídali a celeu cestu mrmlají o snídani na vydličku a míchaných vajíčkách a tak.

Pro motivaci si slibujeme návštěvu restauračního zařízení a zaslouženou odměnu.

Po cca hodině fotografické chůze se dostáváme do osady nad vodopádem a hledáme schůdné místo do koryta potoka, podél kterého se dá ke Krňanskému vodopádu dojít.

Jestli jsem říkal, že na vyhlídce Máj jsme lezli jako kamzíci, tak nemám přirovnání k sestupu po prudké stráni nad potokem.

Stezka se nedá nazvat stezkou, rozmoklá, plná klouzavého mechu a padlých kmenů, pro málo odolné jedince hrůza, ale pro fotografa, kterého žene vidina romantického snímku, to tak hrozné není a omluví všechny strasti, které ho na cestě potkají.

Po pár minutách jsme dole a všicni si přijdou na své. V hučící a padjící vodě si opravdu každý musí najít své místečko na focení.

A je tu cesta zpět, zpátky jdeme jinou cestou, která nás dovede zpět do Teletína.

Chvilku jdeme lesem, chvilku po silnici, ale není to nepříjemné, v ranních hodinách není na silnici žádná doprava.

Celá procházka byla dlouhá dohromady 12 km a díky zůčastněným za ranní vstávání.

Vybíráme
Další články
Archiv
Hledat klíčová slova

© 2005- 2016 by DAVID ŠNAJDR